Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Obama, který nekouše

7. 03. 2014 17:20:00
Ruská intervence na Krymu zvážila Baracka Obamu a jeho politiku vůči (nejen) Rusku - a shledala ho lehkou váhou. Obamova politika vůči Rusku za posledních pět let – politika tzv. resetu – je v troskách.

Jak by řekl Woody Allen, „...je to deja vu all over again“, připomíná to Jimmyho Cartera. Když vstupoval do úřadu prezidenta v lednu 1977, chtěl se zbavit „neodůvodněného strachu z komunismu“ a být vůči Sovětskému svazu vstřícný. Pak možná i Sovětský svaz bude vstřícný... Po třech letech Carterovy vstřícnosti Brežněv v prosinci 1979 okupoval Afganistan. Carter prozřel. Začal v posledním roce v prezidentském úřadu, v roce 1980, zbrojit za účelem zastavení a odstrašení další sovětské agresivity. To Cartera od volební porážky nezachránilo, ale alespoň prozřel.

Uvidíme, zda nyní nastane i Obamovo prozření a jeho „carterovský obrat“. Dosavadních pět let zahraniční politiky vůči Rusku (ale i Iránu, atd.) bylo horší, než jen mrháním času; bylo tím, co Putina povzbuzovalo. Obama prezidentem bude ještě tři roky.

Obama v lednu 2009 vstupoval do úřadu prezidenta s odhodláním být anti-Bushem: žádné vojenské intervence v zahraničí, ukončení těch stávajících, menší role USA ve světě. A hlavně, projevit vstřícnost vůči protivníkům, aby pochopili, že USA Obamy jsou vlastně hodné a nemají se jich co bát.

Vskutku, nebáli se. Jak ukázal Putin na Krymu a jak iránští ajatolláhové ukazují dennodenně.

Taky nepomohlo, že prezident Obama v minulosti mnohokrát vytyčil „červené linie“, jejichž překročení je pro USA neakceptovatelné a bude po něm tudíž následovat reakce. Obamovy „červené linie“ byly překročeny mnohokrát a – nestalo se nic. Nejflagrantnějším případem je „červená linie“ o použití chemických zbraní diktátorem Asadem v Sýrii: Asadovy jednotky je použily a – nic; žádný americký zásah, jen dohoda o tom, že Asad to už vícekrát neudělá...

Ajatolláhové i Putin to viděli: Obama mluví ostře, ale prázdně. Je to přesný opak toho, co před sto lety doporučoval prezident Theodore Roosevelt: „mluv jemně, ale měj v ruce velkou hůl!“ Obama dává ostrá ultimáta, ale v ruce žádnou hůl nemá či ji nepoužívá.

Lze se pak divit, že Putinovi připadá Obama jako sobaka, který štěká, ale nekouše?

Vnímání, percepce, co je protihráč schopen udělat, jsou v tomto klíčové. Kdyby byl prezidentem USA John McCain a ministrem zahraničí či obrany John Bolton, risknul by Putin otevřený vpád na cizí území?

Podstatné je nejen to, jak Putin vnímal Obamu, ale i to, jak Obama vnímal Putina. Nevěřil do poslední chvíle, že to Putin udělá.

27. února – den předtím, než ruská komanda začala pronikat na Krym - v americkém Kongresu šéfové amerických zpravodajských služeb vypovídali, že nejsou žádné známky toho, že by Rusko hodlalo intervenovat na Ukrajině. A když den poté, 28.2. Obama prohlásil, že pokud Rusko zasáhne, „bude to mít následky“ a „zaplatí za to“ – měl důvod se Putin Obamy bát? Druhý den, 1. března, celý Krym obsadil.

Myslet si, že to Putin neudělá, bylo neodpovědné a naivní. Vždyť přece on chtěl Ukrajinu celou, proto loni v listopadu přiměl Janukovyče, aby na poslední chvíli odmítl asociační dohodu s EU. A když viděl, že obyvatelé západní Ukrajiny to neakceptují, že chtějí do Evropy a nikoli být odsunuti někam do Eurasie, a proto budou raději bojovat a vykopli Janukovyče z Kyjeva, pak se Putin rozhodl vzít si Ukrajiny alespoň část. Nemylme se, Krym je to minimum, co chce.

Proč by to neudělal, když má na to sílu? Čeho a koho by se měl bát? Krym už nepustí, Ukrajinci nemají sílu ho z něj vytlačit, EU armádu nemá a NATO nezasáhne (vskutku, z logistického hlediska NATO prostě Rusy z Krymu vytlačit schopna není).

O tom, jak špatně četla americká vláda Putina, svědčí i reakce z úst ministra zahraničí Johna Kerryho: „Je to neuvěřitelný akt agrese. Je to ohromující, svéhlavé rozhodnutí prezidenta Putina napadnout jinou zemi... V 21. století se prostě nechováte jako v 19. století...“

Naivní to pokrokářská víra, že samotné plynutí času (z 19. století do 21.) vede ke zlepšení lidstva. Kde byli tito lidé během 20. století – to je celé zaspali? Přece celá první polovina 20. století byla příběhem nikoli pokroku, nýbrž regresu od míru a mírných vlád k válkám a režimům vražedným. Věřit, že máme 21. století a proto čekista Putin se nebude chovat jako imperiální car, může jen duše moudrostí či zkušeností nepolíbená...

Co nyní?

Krym je ztracen. Našim zásadní zájmem však je nezávislá Ukrajina v alespoň nějakých hranicích. Je neakceptovatelné, aby celá Ukrajina byla ruská.

Je nutné citelně potrestat ruské vládce za okupaci cizího území tím, že představitelům ruského režimu a jejich rodinným příslušníkům se zruší vstupní víza do EU a USA; jakož i zmrazí jejich bankovní účty na Západě. To bude bolet.

Dále vyloučit Rusko z G8 (nejen odmítnout účast na nadcházejícím summitu G8 v Soči), zrušit Radu NATO-Rusko a ruskou diplomatickou misi z ústředí NATO vyhostit. Nemá tam co dělat.

Dát jednoznačně najevo, že pokud by se Putin pokusil o ukrajinský scénář (intervence za účelem „ochrany“ etnických Rusů) v kterékoli zemi Pobaltí, jež jsou členy NATO, bude to znamenat otevřenou válku.

Je to nutné udělat rychle, aby Putin nebyl v pokušení od Ukrajiny odtrhnout další území. Je to nutné proto, aby se necítil mít volnou ruku zvrátit v Evropě celý mezinárodní systém, který se ustavil po roce 1989. Ano, západní nečinnost může ohrozit vše, co bylo získáno v roce 1989. Nehraje se o nic menšího.

Prodělá Obama „carterovský obrat“? Anebo si budeme muset počkat až na nového amerického prezidenta? Uvidíme.

Lidové noviny 5. března 2014.

Autor: Roman Joch | pátek 7.3.2014 17:20 | karma článku: 20.60 | přečteno: 1256x

Další články blogera

Roman Joch

Islámské šátky ve školách – ano, či ne?

Ombudsmanka Anna Šabatová vstoupila do diskuse o tom, zda v českých školách islámské šátky povolit či ne velice nešťastně. Otázka šátků ve školách – a na veřejném prostoru – totiž není otázkou lidských práv, nýbrž prozíravosti a zdravého rozumu.

10.10.2014 v 18:32 | Karma článku: 28.37 | Přečteno: 2389 | Diskuse

Roman Joch

A vítězem pražských voleb bude kdo?

Tomáš Hudeček. Proč? V důsledku voličského fenoménu, kterému se anglicky říká backlash. Jedná se o prudkou, až zuřivou reakci proti akci, která byla přehnaná. Akce vyvolává reakci, a přepísklá akce může vyvolat zdrcující reakci, jež by nenastala, byla-li by ta akce umírněnější.

9.10.2014 v 17:30 | Karma článku: 15.37 | Přečteno: 827 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jan Andrle

Když je mi smutno...

... zapaluji si svíčku a zírám do plamene, jak už jsem kdysi z Anglie psal, ale mám i jiné terapie. Třeba si pouštím Katedrálu o třech dějstvích, tak nádherně stvořenou panem Zdeňkem Mahlerem a ČT.

27.6.2017 v 2:05 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Milan Radek

Není gay jako gay, musí být uvědoměle antisemitský a propalestinský

Dnes se antisemitismu říká propalestinský aktivismus. V Chicagu Izraelky přišly podpořit hnutí LGBT, ale ouha! Měly na duhových vlajkách Davidovo hvězdu což by mohlo podráždit palestinské lesby a pokrokové sily, tudíž je vyhodily

27.6.2017 v 0:11 | Karma článku: 10.51 | Přečteno: 127 | Diskuse

Filip Vajdík

Důkaz pro pastafariánství

Tramvaj jezdí po kolejích. Z toho můžeme neprůstřelnou logikou odvodit, že holub taky jezdí po kolejích. A knihu někdo musel nadizajnovat a vyrobit, a z toho logicky vyplývá, že i celý svět muselo něco nadizajnovat a vyrobit!

26.6.2017 v 21:02 | Karma článku: 12.12 | Přečteno: 289 | Diskuse

Jarka Jarvis

Metamorfóza jazyka českého

Časy se mění, lidé s nimi, a pokrok si obul sedmimílové boty, v nichž se občas zapotácí. Moje babička s dědečkem by se nestačili divit, co všechno dnes lidem pomáhá být chytrými! A nejenom to; oni by asi měli potíž se i domluvit.

26.6.2017 v 20:24 | Karma článku: 8.07 | Přečteno: 191 | Diskuse

Zdeněk Kloboučník

Dříve auta děti nepřejížděla, úchylové nebyli a v bazénech jim nehrozilo utopení

No, muselo to tak nějak být, jinak si nedovedu vysvětlit, jak nás naše mámy dokázaly samotné pustit na vzdálené koupaliště v Divoké Šárce.

26.6.2017 v 20:22 | Karma článku: 22.75 | Přečteno: 546 | Diskuse
Počet článků 144 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4427
Roman Joch, ředitel Občanského institutu, www.obcinst.cz

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Oblíbené stránky

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.