V tu samou dobu, co se Jiří Paroubek a Luboš Zaorálek nechali v Damašku hostit a líbat vrahy ze syrské vládní strany BAAS, jež je odpovědna za smrt tisíců nevinných izraelských a statisíců nevinných syrských a arabských životů, Mirek Topolánek udělil ve Washingtonu premiérskou medaili bratřím Mašínům Ctiradu a Josefovi, jakož i jejich spolubojovníkovi Milanu Paumerovi.
Kontrast to nemohl být větší.
Na diskusi bych byl rád s Václavem Havlem či Václavem Klausem, v hospodě s Milošem Zemanem. Ale kdybych měl být měsíc – či alespoň týden – v džungli nebo na poušti, nechtěl bych tam být s nikým z předchozích, nýbrž s Mirkem Topolánkem. Neboť je to chlap.
Vyznamenat bratry Mašíny! Gesto tak prosté, přímé, jednoduché, omračující svou jednoduchostí a prostotou. A statečností, odvahou. Jakou zatím nesebral náš žádný státník po listopadu 89.
Nepamatuji si, kdy předtím jsem byl hrdý na svého premiéra. Dnes jsem byl.
Když budu v zahraničí, nebudu se stydět říci: „Ano, jsem z České republiky a ano, můj premiér se jmenuje Mirek Topolánek. Er ist ein Mensch! He is a Man!“