Svoboda pro všechny
Praha je jedním z nejtolerantnějších měst Evropy a světa. A naše země je svobodnou zemí. Proto jakákoli skupina obyvatel (či legálních rezidentů, občanů jiných zemí, kteří mají u nás legální pobyt) má právo demonstrovat své přesvědčení, názory, myšlenky – nebo i hrdost.
(Pokud ovšem nepropagují hnutí usilující o pošlapání práv občanů nebo nevyvádějí nic proti dobrým mravům.)
Takže pochopitelně i naši občané či legální cizinci homosexuální orientace mají plné právo na svou demonstraci, na Prague Pride. O tom není pochyb. Toto je svobodná země. Ale samozřejmě člověk je tvor hloubavý, tak ho napadají otázky.
Ta první je tato: Nevlamují se organizátoři demonstrace tak řečeno do otevřených dveří? Člověk rozumí potřebě obhajoby práv homosexuálů v zemích, kde jsou kvůli své sexuální orientaci perzekvováni, někde i dosti brutálně, a dokonce ohrožováni na životě. Takže člověk chápe význam takové demonstrace například v Moskvě – nemluvě o Rijádu či Teheránu. Ale v Praze? V tak tolerantním městě? Kdyby její organizátoři chtěli udělat něco skutečného pro lidská práva, budou upozorňovat na smutný osud svých saúdskoarabských či íránských bratrů a sester. V Praze se demonstranti mohou setkat maximálně s pobavenými výrazy kolemjdoucích; v Moskvě by jim šlo o zdraví a v Rijádu či Teheránu o život.
Otázka druhá: Co má vlastně ona „hrdost“ v názvu demonstrace reprezentovat? Hrdost na co? Měl jsem za to, že člověk může být oprávněně hrdý na své skutky, činy, nikoli na stav, ve kterém se bez vlastního přičinění octl. Nedává smysl, abych hrdě demonstroval za to, že jsem muž, narodil jsem se na Slovensku, mám moravské předky, modré oči atd. Nic z toho není mojí zásluhou, výkonem, skutkem. Prostě jsem se tak octl, bez vlastního zavinění či zásluhy. Mimochodem, taky mě nedojímají ty na Západě tak módní „omluvy“ demokratických státníků za hříchy jejich předchůdců (za „kolonialismus“, „rasismus“, „křížové výpravy“ atd.); hlavně kolem přelomu milénia se to jimi jen hemžilo. Ony vypadají na první pohled pokorně a skromně, ale když si člověk uvědomí, co představují, pak jsou jen prázdným gestem morální nadřazenosti – „vidíte, my jsme tak slušní, na rozdíl od našich předchůdců…“ Skutečná odvaha je vyznat vlastní hříchy, nikoli hříchy jiných lidí. Takže když hrdost, tak jen na vlastní skutky, když omluva, tak jen za vlastní jednání.
Někteří lidé mají homosexuální orientaci. No a co? Je to samo o sobě důvod k hrdosti? Já mám zase rád modrou barvu a za důvod k hrdosti to nepovažuji.
Otázka třetí: Ať už má člověk sexuální orientaci jakoukoli, někteří z nás máme za to, že lidská sexualita je věcí soukromou, intimní, nikoli veřejnou, a takovou má i zůstat. Činit z ní věc veřejnou je neslušné a trapné. Stejně jako by bylo, kdyby někdo zveřejňoval jiné věci bytostně soukromé a intimní – jako jsou například úkony osobní hygieny či způsob vykonávání potřeby na toaletě atd. Vystavovat je na odiv veřejnosti – to je věru důvod k hrdosti!
Otázka čtvrtá: Člověk má spoustu identit: místní, lokální, národní, evropskou, politickou, náboženskou, kulinářskou, módní atd., a u homosexuálních aktivistů mi připadá, že tuto svou sexuální identitu natolik zveličují, až nakonec překryje a pohltí všechny ostatní aspekty jejich osobnosti, především to, co činí každého člověka unikátním a neopakovatelným. Dobrovolně svou jedinečnost a originalitu smazávají a mění se v dav, masu, zástup. Záměrně říkám homosexuální aktivisté, neboť existují homosexuální občané, kteří jsou se svou sexuální orientací a identitou vyrovnaní a považují je za záležitost svého soukromí a intimity. A ani je nenapadne svou orientaci a identitu zbytečně politizovat. Jsou prostě vyrovnaní sami se sebou.
Tyto čtyři otázky mě napadají, když slyším termín Prague Pride. Ale ty nejsou podstatné. Představují jen můj osobní názor. Ta podstatná, politicky podstatná je otázka, zda homosexuální občané právo na demonstraci mají. Samozřejmě, že mají – stejně jako i jakákoli jiná skupina obyvatel.
A otázkou je, zda občané mají mít svobodu pro svůj vlastní, kritický názor na homosexuální životní styl. Není to otázka jen akademická: například ve Francii poté, co socialistický prezident Hollande prosadil v parlamentu zákon zavádějící homosexuální sňatky, vůči těm jeho odpůrcům, kteří na veřejném prostranství proti němu nenásilně demonstrovali (často jen tím, že měli na sobě triko s pro-rodinnou tematikou), používala policie častokrát brutální represi pod záminkou, že jejich demonstrace byla neohlášená…Kdo chce psa bít, hůl si najde.
Takže v současnosti tím politickým problémem na Západě není tolerance vůči homosexuálům či její absence – tato tolerance tady je. Tím skutečným politickým problémem je, zda nám zůstane zachována svoboda slova a projevu, včetně svobody projevu mravně odsuzovat homosexuální jednání či homosexuální životní styl. Ve svobodné společnosti se svobodou slova a projevu smí na homosexuální jednání svobodně zaznít jakýkoli morální názor, od velebícího až po ten zatracující. Ve svobodné společnosti má právo zaznít každý z nich a žádný nemá být považován za nepovolený.
V zájmu společenského vnitřního míru a občanského přátelství mezi lidmi různých názorů by pomohlo, kdyby toto na Prague Pride zaznělo: že svoboda, včetně svobody slova, projevu a manifestování svého názoru a přesvědčení na veřejnosti, platí pro občany všechny, ať už je jejich názor na homosexuální orientaci jakýkoli.
Vyšlo v Lidových novinách 15.8.2013.
Roman Joch
Islámské šátky ve školách – ano, či ne?
Ombudsmanka Anna Šabatová vstoupila do diskuse o tom, zda v českých školách islámské šátky povolit či ne velice nešťastně. Otázka šátků ve školách – a na veřejném prostoru – totiž není otázkou lidských práv, nýbrž prozíravosti a zdravého rozumu.
Roman Joch
A vítězem pražských voleb bude kdo?
Tomáš Hudeček. Proč? V důsledku voličského fenoménu, kterému se anglicky říká backlash. Jedná se o prudkou, až zuřivou reakci proti akci, která byla přehnaná. Akce vyvolává reakci, a přepísklá akce může vyvolat zdrcující reakci, jež by nenastala, byla-li by ta akce umírněnější.
Roman Joch
O „střílení separatistů“ a „věšení zrádců“
...rozhodl jsem se proto na ně odpovědět přesně v tomto „smíšeném“ duchu: jednak říct svůj uvážený názor podepřený argumenty, a jednak tam „vhodit“ i něco, nad čím se čtenáři dobře pobaví a zasmějí. Někteří se zřejmě „pobavili“ až moc.
Roman Joch
Rusko notoricky lže a občas zpětně přizná pravdu
Selhal podle vás Západ, pokud jde o Ukrajinu? Podle některých komentátorů jsou podmínky příměří de facto kapitulací Kyjeva. Jaký vývoj očekáváte dále?
Roman Joch
Izrael a Hamas – v čem je rozdíl?
Mezi státem Izrael a hnutím Hamas v pásmu Gazy opět, jako už několikrát v minulosti, probíhá ozbrojený konflikt. Jeho příčinou byly únos a vražda tří izraelských mladíků členy Hamasu a následná vražda palestinského mladíka mladými Izraelci.
Roman Joch
Rovnost v odměňování neexistuje – a ani existovat nemá
Asi bych měl začít plným doznáním: miluji svobodu, nenávidím rovnost. Přesněji, miluji svobodu – a proto nenávidím rovnost. My lidé jsme nestejní, jsme odlišní, lišíme se od sebe v talentech, nadáních, schopnostech, zálibách. Prostě nejsme identičtí. Tudíž čím větší máme svobodu, tím více můžeme své přirozené nestejnosti projevovat a tím větší majetková nerovnost ve společnosti nastane.
Roman Joch
Zeman a islám
Prezident Zeman si dovolil na recepci u příležitosti státního svátku státu Izrael říci, že atentátník při vraždách v Židovském muzeu v květnu v Bruselu nejednal jen tak, nýbrž byl pod vlivem „islámské ideologie“. A rozpoutalo se hotové peklo, či vlastně „džahana“. Mnozí dostali kopřivku z toho, že Zeman si takhle dovolil urazit islám a všechny muslimy, z nichž, jak všichni přece víme, většina jsou umírnění a mírumilovní.
Roman Joch
Pomník letcům na Klárově
Na Klárově byl nakonec umístěn okřídlený lev - pomník našim letcům bojujícím za Druhé světové války v britském letectvu – navzdory námitkám a protestům památkářů. Při vší úctě vůči památkářům, je dobře, že v tomto případě na jejich námitky ohled brán nebyl, neboť v tomto případě jejich protesty po právu mají jít stranou.
Roman Joch
Potraty prenatální a postnatální
Začnu doznáním, že jsem proti potratům. Považuji je za zabíjení lidských bytostí; embryo či plod nejsou ničím jiným, než člověkem, byť malým a velice mladým, v nejranějším stádiu svého bytí. Argument, že člověkem nejsou, protože jsou „shlukem buněk“, je nepřesvědčivý. Dítě a dospělý člověk jsou taky shlukem buněk.
Roman Joch
Sto let od „mokré práce“ v Sarajevu
...když se podíváme na fakta, nelze se vyhnout závěru, že v červenci 1914 Rakousko bylo v právu!
Roman Joch
Sobotka a obrana
Ministr obrany Martin Stropnický se přednedávnem přeřekl – pokud to skutečně přeřeknutí bylo -, že by na našem území nerad viděl jednotky jiných cizích zemí NATO. Svá slova pak velice rychle vzal zpět, že to nikoli on, nýbrž mnozí naši jiní spoluobčané u nás cizí vojska nechtějí.
Roman Joch
Obama, který nekouše
Ruská intervence na Krymu zvážila Baracka Obamu a jeho politiku vůči (nejen) Rusku - a shledala ho lehkou váhou. Obamova politika vůči Rusku za posledních pět let – politika tzv. resetu – je v troskách.
Roman Joch
Tri knihy
Svoje tohtoročné pravidelné stĺpky vo svojom obľúbenom časopise začnem netradične: v tomto prvom si dovolím láskavému čitateľovi doporučiť tri knihy vydané v minulom roku, ktoré ma zaujali. Prvú vydal mladý americký historik Timothy Snyder (ročník 1969, absolvent Oxfordu, profesor na Yale) v roku 2010 pod názvom "Bloodlands: Europe Between Hitler and Stalin"; česky Krvavé země (Paseka / Prostor, 2013).
Roman Joch
Rodina podle diktátu
V zájmu země a jejich občanů přejme paní Marksové-Tominové, aby byla ministryní úspěšnou. Což znamená umírněnou; dala chudým „víc“; leč nám a našim rodinám do životů nekafrala.
Roman Joch
Chléb a hry více než svoboda?
Jakub Patočka považuje Adamcovu komunistickou vládu (1988-89) za lepší než demokratickou vládu Nečasovu (2010-13), protože za Adamce bylo zřejmé, že to bude už jen lepší, zatímco za Nečase zřejmé nebylo, jak moc budou sociální práva ještě osekána.
Roman Joch
Vánoční projev prezidenta Zemana
Měl jednu velkou přednost – byl milosrdně krátký. To je nutné ocenit. Prezident tak jde s dobou, která přeje kratším televizním výstupům i vstupům; i když některým starším občanům České republiky se možná bude po delších prezidentských projevech stýskat.
Roman Joch
ČRo by měl udělat správnou věc: kardinálovi Dukovi se omluvit
Představte si, že někdo by v rozhlasu říkal: „Když tady nad námi vlál rudý prapor s černou svastikou a byla doba nesvobody...“ – a moderátorka ho okamžitě napomenula: „Promiňte, pane, máme před volbami, tak nemůžete tady agitovat...“
Roman Joch
Rozhořčené 2012
Prostě na člověka jde smutek při sledování dokumentu o těchto sice politicky aktivních a angažovaných třicátnicích, jež ale mají tak smutné a frustrující osobní životy. „Muži dávných dob, když chtěli ve svých státech dobrou vládu, nejdřív si udělali pořádek ve svých vlastních rodinách.“
Roman Joch
Tři důvody, proč doporučuji volit – a je zřejmé, koho
Takto špinavým způsobem by neměl uspět kandidát žádný a nikoho. Proto ze sanitárně-hygienických důvodů - a pro korektnost presidentských voleb příštích - považuji za důležité, aby tento typ „kampaně“ nyní neuspěl, aby flagrantně selhal.
Roman Joch
Koho doporučuji volit presidentem…
...ptají se mě mnozí známí a přátelé. Nuže, to jméno člověka, jehož doporučuji volit presidentem České republiky, zní:
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 144
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 4501x