V zájmu země a jejich občanů přejme paní Marksové-Tominové, aby byla ministryní úspěšnou. Což znamená umírněnou; dala chudým „víc“; leč nám a našim rodinám do životů nekafrala.
Paní Michaele Marksové-Tominové k nominaci na ministryni práce a sociálních věcí blahopřejeme. Marksová-Tominová může být ministryní dobrou, ale i mizernou. To bude záviset především na ní samotné.
Pokud ji ovšem prezident Miloš Zeman ministryní jmenuje. Prezident by měl coby ministry jmenovat osoby, které mu navrhne premiér, leč pokud se vzepře a konkrétní osobu jmenovat odmítne, nelze ho k tomu dotáhnout ani párem volů; osoba, kterou prezident ministrem nejmenuje, se ministrem prostě nestane.
Každopádně nominací Marksové-Tominové vzal za ni Bohuslav Sobotka na sebe přímou odpovědnost. Na nominanty jiných stran vliv nemá, v rámci své strany musí vyvažovat kritéria regionální, vnitrostranická a frakční; v případě nominace ministryně práce a sociálních věcí měl úplně volnou ruku, k dispozici několik kandidátek a vybral si právě Marksovou-Tominovou. Za její případný úspěch či neúspěch je tudíž odpovědný přímo on.
Proč to říkám? Marksová-Tominová byla činná v extrémně ideologické organizaci Gender Studies a dodnes reprezentuje radikální genderovou ideologii. Ovšem to neznamená, že by nemohla být dobrou ministryní. Mnozí dřívější radikálové následně byli obstojnými politiky.
Klíčem je umírněnost. Když se bývalí radikálové umírní, mohou být obstojnými ministry.
Umírněností v tomto případě znamená realizovat tradiční sociálnědemokratický program: dát lidem „víc“. Více dávek, více peněz. Jako člověk pravice nejsem stoupencem tohoto programu (domnívám se, že nejlepším sociálním programem pro chudé není umocnit jejich závislost na státě a jeho dávkách, nýbrž jim umožnit najít si práci v produktivní ekonomice, tedy zasadit se o to, aby ekonomika nebyla škrcena vysokými daněmi a plýtváním penězi daňových poplatníků), leč uznávám, že toto je tradiční sociálnědemokratický program, že sociální demokracie volby vyhrála (téměř), že sestavuje vládu, a má tudíž právo svůj program realizovat.
Jenže radikálním, až extrémním posunem od tradiční sociální demokracie by bylo lidem vnucovat genderovou ideologii, tedy silou státu jim diktovat, jak to má vypadat v jejich rodinách.
Co je genderová ideologie?
Nesmyslný konstrukt, jenž vychází z mylných premis a vyvozuje z nich falešné závěry.
Tvrdí, že mezi muži a ženami nejsou žádné podstatné, přirozené rozdíly, že muži a ženy jsou vlastně identičtí.
Přitom ve skutečnosti mezi nimi podstatné rozdíly jsou, muži a ženy jsou si rovni v důstojnosti, leč nejsou identičtí. Ideálně se doplňují, tudíž existují typicky mužské a typicky ženské role či funkce.
Genderová ideologie tvrdí, že pokud na nějaké společenské pozici není rovné zastoupení žen a mužů, je to diskriminace.
Přitom je to důsledkem svobodných preferencí a voleb konkrétních mužů a žen.
Požaduje také politické příkazy a zákazy, jež mají lidem - mužům a ženám - nadekretovat, jak mají ve svých rodinách žít, jaké role v ní mají zastávat.
Přitom nejlepší je nechat to na jejich svobodě, na dohodě žen a mužů.
Jedna ministryně se už předtím snažila tyto věci rodičům diktovat (např. zakázat jim pohlavky neposlušným spratkům) a nerespektovat jejich autonomii: Džamila Stehlíková. A pohořela.
Marksová-Tominová neprohloupí, pokud se z jejího neúspěchu poučí.
Samotní tradiční voliči sociální demokracie, dělníci, „lidé práce“, příslušníci levice staré, jež chce „víc“ (více dávek a peněz od státu), ti chudší a odborářští, kteří pijí „lahváče“, a nikoli značková vína, nesou nelibě, když metropolitní postmoderně-liberální elity levice nové, jež pijí chardonnay ze zemí, o nichž ti první ani nevědí, že existují, je poučují, jak mají žít, co si mají myslet, jak se mají chovat. Poslední, co tradiční chudší voliči sociální demokracie chtějí, je moralistní a moralizující kázání bohatých novolevicových metropolitních elit o tom, jak mají být méně sexističtí, machističtí či rasističtí.
Pokud se Marksová-Tominová rozhodne realizovat radikální genderovou agendu, narazí nejen na nyní již dobře zorganizovanou občanskou a rodičovskou veřejnost, nýbrž i na opozici uvnitř strany vlastní, u jejich tradičních segmentů. Ty z toho budou po právu vinit premiéra, předsedu strany Sobotku.
A kdo ví, možná dojdou i k závěru, že ve sporu Sobotka-Hašek zařízly nesprávnou osobu.
V zájmu země a jejich občanů přejme paní Marksové-Tominové, aby byla ministryní úspěšnou.
Což znamená umírněnou; dala chudým „víc“; leč nám a našim rodinám do životů nekafrala.
Publikováno v Lidových novinách dne 20. 1. 2014.
