Mnoho lidí u nás má problém podpořit protiraketovou obranu, která by nebyla součástí NATO, či spolupráce USA se všemi evropskými zeměmi. Domnívají se, že kdyby jen ČR a Polsko spolupracovaly s USA na protiraketové obraně, trhali bychom tím evropskou partu.
Tito lidé mají pravdu v tom, že nejlepší protiraketová obrana v Evropě by samozřejmě byla obrana společná, na níž by spolupracovaly všechny země NATO i EU. To je pravda, avšak jen pravda částečná. Řekněme si pravdu celou:
Mít celoevropskou protiraketovou obranou by bylo vskutku báječné, ale důležitější, než společná euro-americká protiraketová obrana, je protiraketová obrana vůbec nějaká. Pokud bude někdy v budoucnu na Evropu odpálena raketa s jadernou hlavicí, podstatné je, aby v Evropě nějaký systém protiraketové obrany vůbec byl, a méně podstatné bude, jaký systém konkrétně – zda americký, evropský, anebo americko-evropský.
Stejně tak: pokud se kdesi v temných močálech objeví nový, nebezpečný virus, bylo by nádherné, aby na vakcíně proti němu okamžitě s Amerikou spolupracovaly všechny evropské země. Pokud však tento virus zasáhne naši populaci, zajímá nás méně, které země se na výrobě oné vakcíny podílely, než zda vakcína - nějaká - existuje. V dané situaci prostě potřebujeme vakcínu, a jen nám jedno, jaké „Made in“ je na ní napsáno.
Navíc argument, že daná protiraketová obrana je, či by mohla být, hrozbou Rusku, na kterou by Rusko muselo reagovat a zvýšit tak svou hrozbu vůči Evropě, je falešný a nadobro zavádějící. A Rusko to ví. Rusko ví, že protiraketová obrana ve střední Evropě není žádnou hrozbou vůči Rusku a Rusko svým rétorickým odporem vůči ní jen testuje meze svého vlivu. Proč a jak Rusko ví, že protiraketová obrana u nás není pro ně hrozbou?
Zaprvé, Rusko má 5500 jaderných hlavic na 780 nosičích. I kdyby v Polsku bylo nikoli deset, nýbrž sto proti-raket (interceptorů), nijak zásadně by to neoslabilo ruský útočný či obranný-odvetný jaderný potenciál.
A zadruhé, americká protiraketová obrana ve střední Evropě by neoslabila ruský útočný či obranný-odvetný potenciál proto, že ony protirakety nejsou v dráze letu raket mezi Ruskem a Amerikou; totiž z Ruska do Ameriky (a z Ameriky do Ruska) se létá přes Severní pól, nikoli přes střední Evropu. Americké protirakety ve střední Evropě by byly schopny sestřelovat ruské rakety, kdyby ty letěly směrem na Argentinu, nikoli na USA. Ruským raketám letícím na USA by protiraketová obrana ve střední Evropě v cestě nestála. Ta by stála v cestě raketám letícím na Evropu a Ameriku z Blízkého a Středního východu.
Navíc protiraketová obrana ve střední Evropě může více napomoci evropské spolupráci tím, že vytvoří nad Evropou bezpečnostní clonu. Pokud lze na evropské města zvně namířit jaderné rakety, proti nimž neexistuje žádná obrana, lze jednotlivé evropské země zvně i snadněji rozeštvávat. Je-li však americká, či společná americko-evropská protiraketová obrana nad Evropou, mnohem méně je někdo zvně schopen Evropany (a Američany) vydírat a rozeštvávat proti sobě.
Že nyní v Evropě nepanuje konsensus ohledně americké protiraketové obrny? Kdysi nepanoval konsensus ani o tom, že EU má vůbec vzniknout. EU má dnes 27 členských zemí, ale představme si, že před 50 lety, když byla podepsána Římská smlouva, by někdo tvrdil: buď se k ní připojí všechny země Evropy, anebo žádné Evropské společenství nebude. Buď všech 27 zemí, anebo nic! (Analogie dnešního „Buď americkou protiraketovou obranu odsouhlasí všechny země EU a NATO, anebo nic nebude!“)
Kdyby tento stupidní postoj převážil před 50 lety, žádnou EU bychom dnes neměli. Nejenže bylo nerealistické, aby se k Evropským společenstvím tehdy připojily komunistické země (z dnešních 27 členských zemí EU jich 10 bylo komunistických), ale nerealistické i bylo, aby se k Evropským společenstvím připojilo více než tehdejších šest zemí! Ano, jen 6 z dnešních 27 členských zemí před 50 lety představovalo Evropská společenství!
Aby celoevropský konsensus nakonec nastal, nějaké konkrétní země jej musí nejdřív iniciovat a vést. A ostatní je pak následují a připojí se. Chceme-li v Evropě multilaterální protiraketovou obranu, na které by s Amerikou spolupracovaly všechny evropské země a jednou i Rusko, je nutné, aby se některé země již vydaly na cestu k ní. Důležité je vůbec začít. Aby něco nakonec bylo, musí to nejdřív začít. Pokud Česká republika a Polsko nyní nezačnou spolupracovat s USA (Dánsko a Velká Británie již s Amerikou spolupracují), žádná protiraketová obrana, natož multilaterální, v Evropě ještě dlouho nevznikne.
To by však mohla být cesta k tragédii. Uvědomme si, tragédií by nebylo, kdyby v Evropě byla protiraketová obrana, ať již jakákoli, a k žádnému raketovému útoku proti Evropě by nedošlo. Tragédií by však bylo, kdyby k jadernému raketovému útoku proti Evropě došlo a Evropa by žádnou protiraketovou obranu neměla. To by byla tragédie.
