Jiří Dienstbier včera řekl, že by se neměly „vyhazovat
miliardy na nějaké hvězdné války…, ale měly by se používat na prostředky, které
jsou nutné v boji proti terorismu… Je třeba především teda dělat diplomacii…“
Včera jsme na vlnách Českého rozhlasu 6 diskutovali o roku 1968 a oklikou došlo i na radar. Ano, radar protiraketové obrany, jež by měl - a doufejme, že i bude – stát v Brdech. Jiří Dienstbier je proti radaru a chce místo něj raději „ teda dělat diplomacii…“
Je to mentalita z 19. století, jež je naprosto neúčinná vůči hrozbám 21. století. Vlastně byla neúčinná již vůči hrozbám století 20. Jiří Dienstbier je pozadu tak o 100 let.
19. století – od konce napoleonských válek v roce 1815 až po začátek 1. světové války v roce 1914 – bylo bezprecedentním obdobím míru, s unikátně malým počtem krátkých, relativně nekrvavých válek. Bylo stoletím míru, jakými nebyla ani ta století před ním a ani to nejkrvavější století v dějinách po něm. Byl to zlatý věk míru a diplomacie.
Je hezké, že se Jiří Dienstbier opájí představou, jak sedí na Vídeňském kongresu v letech 1814-15 – on, Metternich, Talleyrand a Castlereagh -, nebo na Berlínském kongresu v roce 1878 – on, Bismarck, Disraeli a Andrassy – a diplomacií řeší spory a zachraňuje mír. Což o to, mě by se taky stýskalo po tom idylickém času diplomacie, když gentlemani vládli a lid poslouchal. Jenomže jsem nezaspal dobu, rozhodně ne posledních sto let, a iluzi nehodlám zaměňovat za realitu!
Po idylickém 19. století totiž přišel ani zdánlivě idylický rok 1914, když Evropa spáchala sebevraždu, vykrvácela v blátivých zákopech a nastal věk běsů.
Obranu proti nim nikomu, nikdy a nikde nezajistila diplomacie. Diplomacie byla proti běsům vždy a všude pouze impotentní. Obranu proti nim zajistila - pokud byla k dispozici - vždy jen dokonalejší obrana a větší palební síla. Pokud nebyla, miliony bezbranných umírali. Umírali jako dobytek veden na porážku. Ve světě běsů nic není důležitějšího, než dokonalá obrana.
Diplomacie byla naprosto neúčinná vůči Leninovi, diplomacie byla naprosto neúčinná vůči Hitlerovi, diplomacie byla naprosto neúčinná vůči Stalinovi. Diplomacie bylo to, co zkoušeli Chamberlain a Daladier vůči Hitlerovi v Mnichovu 1938. Diplomacie byla tím, na co v roce 1939 spoléhal Emil Hácha vůči Velkoněmecké říši. Diplomacie byla tím, co vedlo k paktu Molotov – Ribbentrop v roce 1939 a k rozpoutání 2. světové války. Diplomacie bylo to, co zkoušel Franklin D. Roosevelt vůči Stalinovi na Jaltě 1945. Diplomacie byla tím, na co spoléhal Edvard Beneš vůči Stalinovi v letech 1945-48, a což vedlo k únoru 1948. A mám snad dodávat – obzvláště pro Jiřího Dienstbiera -, že diplomacie byla taky tím, na co spoléhal Alexander Dubček v roce 1968 vůči Brežněvovi?
Hřbitovy jsou přeplněny těmi, kdo ve 20. století spoléhali na diplomacii. To skutečně z ničeho ve 20. století se Jiří Dienstbier nepoučil?
A myslí si snad, že diplomacie bude tím, co zabrání teokratickým islámským fanatikům na Blízkém a Středním východě získat rakety a jaderné zbraně a odpálit je? Bude diplomacie tím, co Evropu ochrání před letící raketou s nukleární hlavicí? Hodně štěstí, pane diplomate, a Bůh s těmi statisíci, možná miliony nevinných obětí v evropských metropolích…
Nebyla to diplomacie, co osvobodilo západní Evropu od nacismus a nebyla to diplomacie, co ji uchránilo od komunismu. A taky to nebyla diplomacie, co způsobilo rozpad sovětského impéria a návrat svobody do Evropy střední: byla to solidní obrana a silnější ozbrojená moc Západu, především USA.
A před největší hrozbou 21. století – ne, to již nebudou tankové divize, nýbrž rakety a jaderné hlavice v rukou iracionálních, fanatických a gangsterských režimů i skupin – nás taky v posledku bude schopna ochránit, pokud vůbec něco, jen dokonalá obrana, zaměřená právě vůči těmto hrozbám. Je nutné připravit se na hrozby nastávající, nikoli minulé. Protitankové zátarasy na hranicích jsou passé, protiraketová obrana je nezbytností budoucnosti a čím dále tím více i současnosti, mají-li statisíce nevinných přežít.
V posledku je to prosté: buď tato obrana bude, anebo my zde nebudeme. Buď bude protiraketová obrana, anebo evropská civilizace - jak ji nyní známe - nebude.
A ano, samozřejmě, vždy se najde chór naivních „užitečných idiotů“ – jakým je např. rakouský socialistický ministr Norbert Darabos -, kteří budou šumařit „Diplomatie über Alles!“ ještě i v momentu, když už útočné rakety budou svištět vzduchem…
