Klaus, Kocáb a Lejla

Na cestu prezidenta Klause do Ruska mám stejný názor, jako měl v roce 1972 kongresman Schmitz na cestu prezidenta Nixona do Číny.

John Schmitz byl jedním z nejpravicovějších poslanců Kongresu USA, zastupoval okrsek Orange County u Los Angeles, což je velice konzervativní republikánský obvod. Když se jej ptali, jaký má názor na tehdejší cestu prezidenta Nixona do Číny, kde se Nixon bratřil a objímal s komunistou Maem, největším řezníkem 20. století, kongresman Schmitz odpověděl: „Je mi jedno, že Nixon odjel do Číny. Štve mě ale, že se z Číny vrátil.“

Nevadí mi, že prezident Klaus odletěl do Chabarovsku na Dálném východě. Trochu mě ale mrzí, že se z toho Dálného východu vrátí.

Začínám si myslet, že Václav Klaus se čím dále tím více stává Richardem Nixonem české politiky: člověkem, jehož levice strašně a hystericky nenávidí, který však měl velice levicovou politiku a který v posledku uškodil mnohem více pravici než levici. Krom toho uškodil ale i vlastní zemi.

* * *

Neschopnost ministra Kocába zúčastnit se veřejného slyšení v Senátu o neplatičích byla důsledkem jeho osobní zbabělosti a projevem jeho pohrdání parlamentní demokracií. Ministr Kocáb čím dále tím úspěšněji dokazuje, že jeho ministerstvo je zbytečné; pro práva a svobody občanů by bylo nejlepší je zrušit a peníze jím utrácené přímo vrátit daňovým poplatníkům. Tím by se pro svobodu občanů alespoň něco hmatatelného učinilo.V to však nedoufejte…

V čem je přednost parlamentní demokracie před demokracií přímou, plebiscitární? V tom samém, v čem je přednost parlamentní demokracie před diktaturou.

Někdy může osvícený diktátor rozhodnout lépe a rozumněji než zvolený parlament; stejně tak někdy může referendum rozhodnout lépe a rozumněji než zastupitelský sbor. Spoléhat však, že diktátor bude vždy osvícený, že bude dlouhodobě rozhodovat lépe než zvolený parlament, je naivní. Stejně tak je naivní si myslet, že permanentní vláda referend by byla dlouhodobě lepší než vláda parlamentu. Dlouhodobě je parlamentní demokracie pro občany výhodnější než diktatura a taky výhodnější než demokracie přímá, vláda referend.

Proč?

Nikoli proto, že by poslanci byli lepší, rozumnější, či ctnostnější než my, občané. To rozhodně nejsou. Jsou totiž zrcadlovým obrazem nás, občanů. Ale jejich hlavní – a vlastně jediná – výhoda oproti nám, občanům, je ta, že před rozhodnutím mají možnost podrobné odborné diskuse o problému, při které si na daný problém mohou utvořit kvalifikovanější názor, než by měli bez diskuse. Ona odborná diskuse je však možná jen v relativně malém počtu lidí, maximálně tak ve stovkách, nikoli však ve statisících či milionech. Proto referenda jsou v dlouhodobé perspektivě vládou emocí a vášní, zatímco rozhodování v parlamentu může být alespoň do určité míry produktem rozvažování. Nemusí, ale může. Potřebná pro to je ovšem ona kvalitní diskuse.

Výhoda parlamentu tudíž není v hlasování na plénu, nýbrž v těch diskusích o pro a proti na výborech a, ano, na veřejných slyšeních! Když poslanci a senátoři slyší od odborníků ty nejlepší – či nejlépe podané - argumenty pro a proti, mají alespoň šanci utvořit si jakš-takš kvalifikovaný názor. Pokud tuto možnost nemají, jejích rozhodování je stejně nekompetentní a nahodilé jako rozhodování referenda, lůzy, či náhodně vybraného ochlasty.

Minstr Kocáb se neúčastnil veřejného slyšení, i když mohl. Tím jako ministr pohrdl Senátem i parlamentní demokracií. Kdyby se v USA ministr vlády odmítl zúčastnit veřejného slyšení Senátu, na které byl pozván, ugrilovali by ho po zásluze zaživa.

Proč se ministr Kocáb neúčastnil veřejného slyšení Senátu?

Protože se bál.

Bál se, že jeho názor tam bude v menšině.

Co je to za přístup? Co je to za politickou statečnost? Ministr Kocáb – pokud je přesvědčen o své pravdě; o tom, že jeho názor je pravdivý, správný a spravedlivý – měl vynikající možnost přesvědčovat váhavce a i některé své odpůrce. Místo toho dezertoval z politického boje.

Stal se politickým dezertérem.

K čemu je takový ministr? K čemu je takový politik? K čertu, k čemu je takový občan?

Člověk nemusí být ctitelem senátorky Janáčkové, aby uznal, že dnes řekla pravdu: ano, slečna Abbasová je krásná a ano, ministr Kocáb je zbabělec.